Dutohlávka s dominující primární stélkou, tvořenou nejčastěji žlutozelenými, na okrajích silně sorediózními šupinkami. Přestože bývá často sterilní, občas vytváří bohatě plodné porosty s červenými plodnicemi na velmi krátkých, apikálně rozšířených (kyjovitých) a často rozvětvených podéciích.

Rozšíření C. incrassata vykazuje suboceanický charakter a ve střední Evropě se jedná o poměrně vzácný lišejník. Suza (1938) tento druh považoval za charakteristického průvodce přechodových rašelinišť, ale v posledních dekádách se ukazuje, že jeho ekologická amplituda i rozšíření u nás jsou o poznání větší. Na území ČR jde o poměrně vzácný druh s lokálním výskytem. Dutohlávka rašelinná je vázaná na vlhčí biotopy a specifické, občasně disturbované substráty, jakými jsou zejména vlhké, pomalu tlející dřevo, obnažená rašelina, případně kompaktní písčitá zem a pískovec. Přechází také na báze stromů a mechorosty. U nás se vyskytuje výlučně na přirozených biotopech, jakými jsou zejména rašeliniště v nižších a středních polohách. Na místech svého výskytu obvykle roste ve velmi početných populacích, což se týká zejména dlouhodobě známého výskytu např. na jihočeských blatech v oblasti Třeboňska. Recentně byl druh nově zaznamenán hned na několika dalších rašeliništích v západní části naší republiky. Překvapivě bohaté populace byly zjištěny také v reliktních pískovcových borech Českého Švýcarska, kde byl druh objeven poměrně nedávno na bázích borovic (Peksa 2009). V této oblasti se však vyskytuje také přímo na pískovcových skalách. V některých roklích může dokonce patřit k dominantám svislých pískovcových stěn a skalek, které masově porůstá. Svým charakterem rozšíření a ekologickými požadavky tak velmi připomíná výskyt rojovníku bahenního (Rhododendron tomentosum) u nás. Ten také vykazuje afinitu pro dva odlišné typy stanovišť – přechodová rašeliniště a pískovce. Dutohlávka rašelinná byla navíc nečekaně objevena i v lužních lesích při soutoku Moravy a Dyje, kde porůstá pomalu se rozkládající dřevo obřích ležících dubových kmenů. Jak už poznamenává Suza (1938), tento druh u nás nevystupuje příliš vysoko a nevyskytuje se na typicky horských vrchovištích – nejvyšší potvrzené známé výskyty pocházejí z Vltavského luhu na Šumavě, ze Slavkovského lesa a Rejvízu v Hrubém Jeseníku.

Dutohlávka rašelinná tvoří hned několik chemotypů. Exempláře obsahující grayanovou kyselinu, dosud z Evropy známé pouze z pobřežních oblastí Německa a Polska, jsou předběžně pojímány jako samostatný taxon Cladonia aff. anitae (Tønsberg 1995, Kukwa 2005).

Literatura: Suza J. (1938): Einige wichtige Flechtenarten der Hochmoore im Böhmischen Massiv und in den Westkarpathen. – Věstník Královské české společnosti nauk 1937/5: 1–33. Peksa O. (2009): Species composition of lichens in surface crusts on natural substrata. – In: Neustupa J. et al., The biological soil crusts in Central European ecosystems, with special reference to taxonomic structure and ecology of the surface crusts at Czech ore-waste and ash-slag sedimentation industrial basins. – Novitates Botanicae Universitatis Carolinae 19/2008: 19–21. Tønsberg T. (1995): Cladonia incrassata new to Norway, and the problem of C. anitae in Europe. – Graphis Scripta 7: 61–65. Kukwa M. (2005): The lichen species Cladonia incrassata (Lecanorales, Ascomycota lichenisati) in Poland, and notes on C. anitae. – Polish Botanical Journal 50: 69–73. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia