Dutohlávka se šídlovitými podécii, připomínající běžnou C. coniocraea, od níž se liší svými sekundárními metabolity (kyseliny barbarová a 4-O-demetylbarbatová). Stélka C. norvegica je většinou posetá nápadnými červenými skvrnami. V těchto místech produkuje kyselinu rodokladonovou v reakci na přítomnost zatím neznámých parazitických roztočů.

Vyskytuje se ve společenstvech dalších dutohlávek na rozkládajícím se mrtvém dřevě pařezů a klád. Objevuje se i na bázích stromů (zvláště jehličnanů) a ojediněle přechází na humus nebo mechaté skalky. Preferuje smíšené nebo jehličnaté porosty s dostatkem tlejícího dřeva. Roste ve starých, pralesovitých i hospodářských porostech (zvláště ve smrčinách). Jde převážně o boreo-montánní lišejník s mírně oceánickou tendencí, známý z řady pohoří a vrchovin ČR. Nejbohatší české populace se nacházejí na Šumavě. Vzácně se objevuje i ve střední polohách (např. na Třeboňsku). Ve střední Evropě se jedná spíše o vzácnější druh. Celkové rozšíření zahrnuje severní polokouli a Jižní Ameriku.

Literatura: Liška J., Palice Z. & Slavíková Š. (1999): Cladonia luteoalba a C. norvegica – nové dutohlávky pro ČR. – Bryonora 23: 4–7. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia