Drobnější dutohlávka s malými, okrouhlými, avšak poměrně silnými a konvexními šupinami, z nichž vyrůstají jednoduchá až mírně větvená, často rozpraskaná a zčásti okoralá, velmi nízká podetia (max. 1 cm), nesoucí na vrcholu široká apotecia. Ekologicky i morfologicky podobným druhem je C. cariosa, který je v dobře vyvinutém stavu obvykle rozpoznatelný celkově větším vzrůstem, jinak tvarovanými podécii a šupinami. Málo vyvinutý materiál se však může druhu C. peziziformis podobat. Oba taxony např. často vytvářejí pyknidy na přízemních šupinách. Spolehlivé odlišení je pak možné na základě sekundárních metabolitů. Zatímco C. cariosa vždy obsahuje atranorin, C. peziziformis ho postrádá a tvoří kyselinu fumarprotocetra­rovou, někdy i terpenoidní látku kyselinu ursolovou.

Cladonia peziziformis je typicky pionýrskou dutohlávkou disturbovaných půd přirozených i antropogenních stanovišť. Například první nález druhu z území Čech z roku 1908 pochází z pískovcového lomu na Chrudimsku (Kuťák 1910). Antropogenního původu je přibližně čtvrtina recentních údajů (např. Malíček et al. 2011). Z dosavadních nálezů se zdá, že lišejník preferuje spíše mírně vápnité půdy na silikátových podkladech. V Evropě se jedná o vzácněji uváděnou dutohlávku, která ale bude do značné míry přehlížená, protože se často objevuje pouze v podobě přízemních šupin. Podobná je situace i na našem území, kde se vyskytuje nejčastěji na písčinách a v okolí skalních výchozů či přímo na drobných půdních plochách na nich. Černohorský et al. (1956) uvádějí tento lišejník z bývalého Československa jako roztroušený druh od nížin do hor. Lokalizované údaje z minulého století však pocházejí pouze z omezeného množství lokalit v nižších polohách, nejvíce pak z nálezů J. Suzy na jižní Moravě (cf. Vězda & Liška 1999). Recentní údaje se koncentrují především do teplejších oblastí středních Čech s častějším výskytem např. na diabasech v Praze a Českém krasu. Vzhledem k životní strategii pionýrského druhu a celkové nenápadnosti není zcela zřejmé, jestli např. na Moravě je druh přehlížený nebo během 20. století ustoupil.

Literatura: Kuťák V. (1910): První příspěvek ku květeně českých lišejníků. – Věstník Klubu přírodovědného v Prostějově 12 [1909]: 179–202. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50. Černohorský Z., Nádvorník J. & Servít M. (1956): Klíč k určování lišejníků ČSR. I. díl. – Nakladatelství ČSAV, Praha.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia