Druh velmi podobný dutohlávce C. uncialis subsp. biuncialis, se kterou může růst na společných lokalitách a být snadno přehlédnut. Tyto taxony však nejsou blízce příbuzné (Stenroos et al. 2015). Cladonia zopfii se liší především modravým odstínem podetií, absencí kyseliny squamatové a přítomností terpenoidů, které po několika letech v herbáři krystalizují na povrchu podetií. Další drobné morfologické rozdíly popisují Pino-Bodas et al. (2021).

Jedná se o lišejník kyselých písčitých půd, někdy rostoucí i na podmáčených stanovištích rašelinišť a vřesovišť. Je typicky oceánickým druhem, který se vyskytuje převážně v pobřežních oblastech Evropy. Ve střední Evropě je extrémně vzácný a v ČR patří k nejvzácnějším dutohlávkám vůbec. Na našem území byla poprvé nalezena v roce 1917 J. Andersem na písčité půdě v borových lesích u Sosnové na Českolipsku (Anders 1920), kde byla známa na třech mikrolokalitách (Anders 1928). Dlouhou dobu byla tato malá oblast jediným známým útočištěm druhu u nás a zdejší výskyt byl ověřen teprve před několika lety (Z. Palice & P. Uhlík, nepubl.). Velmi překvapivý je však dosud nepublikovaný recentní objev tohoto druhu na území Prahy ve fragmentu vřesoviště na občasně disturbované půdě na břidličnatém podloží nad zářezem železniční trati v Motole.

Literatura: Anders J. (1920): Die Strauch- und Blattflechten Nordböhmens. 2. Nachtrag. – Hedwigia 61: 351–374. Anders J. (1928): Die Strauch- und Laubflechten Mitteleuropas. Anleitung zum Bestimmen der in Mitteleuropa vorkommenden Strauch- und Laubflechten. – G. Fischer, Jena. Stenroos S., Pino-Bodas R., Weckman D. & Ahti T. (2015): Phylogeny of Cladonia uncialis (Cladoniaceae, Lecanoromycetes) and its allies. – Lichenologist 47: 215–231. Pino-Bodas R., Sanderson N., Cannon P., Aptroot A., Coppins B., Orange A. & Simkin J. (2021): Lecanorales: Cladoniaceae, including the genera Cladonia, Pilophorus and Pycnothelia. – Revisions of British and Irish Lichens 19: 1–45.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia