Epifytický korovitý mikrolišejník, který je v plodném stavu dobře poznatelný. Vytváří okrově žlutavá apotecia a nápadné černé pyknidy na světle šedé, relativně tlusté, lesknoucí se stélce. Bez plodnic je tento druh možné rozpoznat chemicky a mikroskopicky díky přítomnosti atranorinu a kaperatové kyseliny, a také výrazným pyknidám se světlými, široce se otevírajícími vrcholy a stěnami reagujícími purpurově s KOH (Ekman 1997, Gilbert & Fox 2009).

Jedná se o charakteristický temperátní druh starých prosvětlených lesů a parků. Ve větší části areálu preferuje hrubší borku starých dubů. Náleží k bioindikačně významným lišejníkům, který díky předpokládanému dlouhému životnímu cyklu a své ekologické vazbě na staré trvanlivé substráty patří k velmi vzácným druhům (Lättman et al. 2009). Lišejník je však znám také z tvrdého dřeva včetně opracovaného materiálu sloupků, plotů, starých budov apod. V minulosti byl právě na našem území takto nacházen relativně často (např. Suza 1913, Kuťák 1927). V humidních horských lesích v Alpách a na Kavkaze se tento druh vyskytuje na širším spektru dřevin včetně jehličnanů, např. jedlí (Nimis et al. 2018, Urbanavichus et al. 2020).

V České republice se v současnosti jedná o nezvěstný druh, avšak není vyloučené jeho znovunalezení. V minulosti byl uváděný především z nižších a středních poloh, a to zejména v počátcích 20. století. Pokud se lišejník nachází pouze v pyknidiálním stadiu, je snadno přehlédnutelný či zaměnitelný za jiné druhy.

Recentně byl ze Skandinávie a ruské tajgy popsaný velmi podobný boreální druh C. piceicola, známý převážně ze smrků, lišící se zejména charakterem stélky a přítomností neznámé lišejníkové látky (Holien & Tønsberg 2017).

Literatura: Suza J. (1913): První příspěvek k lichenologii Moravy. − Věstník Klubu přírodovědců v Prostějově 16: 5−31. Kuťák V. (1927): Třetí příspěvek ku květeně českých lišejníků. − Preslia 5: 36−51. Ekman S. (1997): The genus Cliostomum revisited. – Symbolae Botanicae Upsalienses 32/1: 17–28. Gilbert O. L. & Fox B. W. (2009): Cliostomum Fr. (1825). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A. [eds], The Lichens of Great Britain and Ireland., p. 342–344, The British Lichen Society, London. Lättman H., Brand A., Hedlund J., Krikorev M., Olsson N., Robeck A., Rönnmark F. & Mattsson J.-E. (2009): Generation time estimated to be 25–30 years in Cliostomum corrugatum (Ach.) Fr. – Lichenologist 41: 557–559. Holien H. & Tønsberg T. (2017): Cliostomum piceicola, a new lichen species from oldgrowth coniferous forests in northern Europe. – Herzogia 30: 427–430. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Urbanavichus G., Vondrák J., Urbanavichene I., Palice Z. & Malíček J. (2020): Lichens and allied non-lichenized fungi of virgin forests in the Caucasus State Nature Biosphere Reserve (Western Caucasus, Russia). – Herzogia 33: 90–138.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Cliostomum