Jedná se o efemérní, poměrně běžný, ale zčásti přehlížený druh, který byl podrobně morfologicky, anatomicky, ekologicky i chorologicky popsán pod rodovým jménem Gloeolecta (Vězda 1966). V terénu bývá nejsnáze objeven díky barevně odlišitelným, často i několikacen­timetrovým, vybledlým nekrotickým skvrnám. Pod lupou je po čase možné objevit i vnořené, bledé, kulovité, kráterovité plodnice. Za symbiotického partnera je považována řasa z příbuzenstva rodu Gloeocystis (Vězda 1966), neznámá z jiných lišejníků (nepočítáme-li jihoamerický taxon Cryptodiscus simillis). Není vyloučeno, že Cryptodiscus gloeocapsa není typickým lišejníkem, ale třeba parazitem. Jeho nejbližší známí příbuzní jsou dřevní saprofyté.

Obvykle se vyskytuje v pionýrských společenstvech na vlhčích mikrostanovištích, na nedávno obnažených kyselých anorganických i organických substrátech často i poloantropo­genního charakteru (pískovny, lomy, okraje cest), ale i na přirozeně disturbovaných biotopech (vývraty stromů, erodující břehy potoků po záplavách apod.). Obvykle roste ve slizových koloniích patrně nesymbiotických řas, zpočátku možná jako parazit na některých listnatých játrovkách či meších, zejména na písčité zemi, humusu, kyselých kamenech, ale vzácně i na vlhkém dřevu či kůře.

Literatura: Vězda A. (1966): Flechtensyste­matische Studien III. Die Gattungen Ramonia Stiz. und Gloeolecta Lett. – Folia Geobotanica et Phytotaxonomica 1: 154–175.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Stictidaceae → Cryptodiscus