Pionýrský, spíše horský korovitý lišejník vápnitých hornin, který tvoří tenkou okrovou stélku a tmavé aspicilioidní (uprostřed vtlačené) plodnice s nápadným smaragdovým pigmentem na řezu. Od podobně vyhlížejících zástupců rodů Hymenelia a Ionaspis se nejsnáze rozpozná pomocí vřecek, která jsou amyloidní v apikální části. Díky tomu byl tento druh zařazen do samostatného rodu Eiglera a vyčleněn dokonce i do samostatné čeledi Eigleraceae (Hafellner 1984). Novější molekulární data pak ukázala, že jeho nejbližšími příbuznými jsou zástupci s polysporickými vřecky z čeledi Acarosporaceae (Miadlikowska et al. 2014). Jedná se o široce rozšířený, zřejmě bipolární lišejník v mírných až chladných oblastech obou polokoulí. Vyskytuje se na širším spektru vápnitých a bazických hornin od čistých vápenců až po silikáty obohacené vápnitými ionty a/nebo bohaté na minerály. Známé jsou i výskyty z antropogenních substrátů, např. z betonových zídek (Halda 2006). Obvykle je tento druh nacházen v horských polohách. U nás je vzácněji zaznamenáván i níže, a to na nízkých skalkách a malých kamenech ve vlhčích typech biotopů, nikoliv však na trvaleji vlhkých skalách jako vzhledově podobní zástupci rodů Ionaspis a Hymenelia.

Z České republiky existuje několik historických údajů vztahujících se ke Krkonoším a Broumovsku. Publikované recentní výskyty pocházejí z Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Existují také nezveřejněné recentní doklady z Krušných hor (Z. Palice, nepubl.). Jediný údaj horského vápnomilného taxonu Hymenelia melanocarpa z ČR, publikovaný od Prahy jako Ionaspis melanocarpa (Servít 1911), byl po revizi dokladové položky přiřazen také ke druhu Eiglera flavida (Svoboda et al. 2014). Vzhledem ke své životní strategii a ekologii se bude zřejmě jednat o lokálně rozšířený, částečně možná i přehlížený druh.

Literatura: Servít M. (1911): Zur Flechtenflora Böhmens und Mährens. – Hedwigia 50: 51–85. Hafellner J. (1984): Studien in Richtung einer natürlicheren Gliederung der Sammelfamilien Lecanoraceae und Lecideaeceae. – Beiheft zur Nova Hedwigia 79: 241–371. Halda J. P. (2006): Interesting lichen records from Králický Sněžník Mts. (Glatzer Schneeberg, Czech Republic). – In: Lackovičová A., Guttová A., Lisická E. & Lizoň P. [eds], Central European lichens – diversity and threat, p. 315–323, Mycotaxon Ltd., Ithaca. Svoboda D., Halda J. P., Malíček J., Palice Z., Šoun J. & Vondrák J. (2014): Lišejníky Českého krasu: shrnutí výzkumů a soupis druhů. Lichens of the Český kras. – Bohemia centralis 32: 213–265. Miadlikowska J. et al. (2014): A multigene phylogenetic synthesis for the class Lecanoromycetes (Ascomycota): 1307 fungi representing 1139 infrageneric taxa, 317 genera and 66 families. – Molecular Phylogenetics and Evolution 79: 132–168.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Acarosporales → Acarosporaceae → Eiglera