Druh charakteristický pro terikolní společenstva na obnažené vápnité půdě a spáry vápnitých skal. Nezřídka porůstá i mechorosty. Roste ve stepních trávnících, na skalních stepích a také v lomech. Typickými podklady jsou vápence, diabasy, opuky a spraše. Jeho biotop udržují občasné disturbance (např. pastva, sešlap, drobné půdní sesuvy) nebo extrémní edafické podmínky (např. vysýchání půdy, nedostatek živin). U nás preferuje slunná stanoviště v teplejších polohách, ale obecně může růst i ve vyšších nadmořských výškách. Na území Evropy se hojně vyskytuje v Mediteránu, odkud postupně směrem k severu vyznívá. V minulosti bývala blýskavka žlutá běžnější druh, který v současnosti roste na více místech pouze na Pálavě a v Českém krasu. Nejvíce historických lokalit pochází z Českého středohoří a z jižní Moravy. Mimo to existuje hrstka jednotlivých lokalit na několika dalších místech. Jeho populace ohrožují především zarůstání, eutrofizace, absence vhodného managementu a rekultivace lomů.

Literatura: Suza J. (1937): Pozoruhodné lišejníky československé xerothermní oblasti I. – Časopis Národního musea 111: 136–156. Suza J. (1942): Česká xerothermní oblast a lišejníky. – Věstník Královské české společnosti nauk 18 (1941): 1–38. Liška J. & Pišút I. (1995): Lišajníky. − In: Kotlaba F. [ed.], Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 4., Príroda, Bratislava, p. 120−156.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Teloschistales → Teloschistaceae → Fulgensia