Tento lišejník je považován za významný indikátor pralesovitých porostů, zejména bučin, kde se typicky vyskytuje na zvětralé a porézní borce starých a odumírajících buků, která má rovněž i zvýšené pH. Takové stromy se většinou nápadně liší od běžných buků, protože se na nich vyskytují odlišná společenstva lišejníků i mechorostů. Mimo bučiny bývá tento druh nalézán také v suťových lesích, a to nejčastěji na javoru mléči. Historicky byl tento druh v České republice nalezen např. v Brdech, Žďárských vrších, na Šumavě (Vězda 1958), u Telče (Vězda 1964) a na Ralsku (Anders 1936). Z konce a přelomu tisíciletí pochází pouze několik dokladů ze čtyř pralesovitých rezervací na Šumavě (Jelení vrch, Stožec, Hraničník) a Novohradských horách (Žofínský prales). Díky intenzivnímu pátrání a průzkumu pralesovitých porostů v posledních dvou desetiletích však byla objevena řada nových lokalit. Další recentní údaje pocházejí z Beskyd, Brd, Třebíčska, Křivoklátska a Českého lesa. Celkově se jedná o minimálně 15 recentních lokalit s největší koncentrací výskytu na Šumavě a v Beskydech (po roce 2000).

Literatura: Anders J. (1936): Die Flechten Nordböhmens. IV. Nachtrag. – Beihefte zum Botanischen Centralblatt 54B: 429–488. Vězda A. (1958): Československé druhy rodu Gyalecta a Pachyphiale s klíčem a přehledem evropských druhů. – Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně 1958/1: 21–56. Vězda A. (1964): Lichenes selecti exsiccati, editi ab Instituto botanico Academiae Scientiarum Čechoslovacae, Průhonice prope Pragam. Fasciculus IX.−XII. (no. 201−300). − 32 p., Brno.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Gyalectaceae → Gyalecta