Lišejník, který má v typickém případě sorály s jemnými moučnatými nazelenalými sorediemi na vystoupavých lalocích a víceméně matné, hnědé až černé, vidličnatě větvené rhiziny, které chybí na okrajích laloků.

Terčovku kápovitou najdeme většinou na větvích listnatých dřevin, případně modřínů, a vzácněji také na silikátových skalách ve světlých lesích i mimo ně. Vyskytuje se v tropickém až mírném pásu všech světadílů včetně Evropy v oblastech s mírným, vlhkým klimatem. V ČR se do 50. let 20. století vyskytovala roztroušeně po celém území, přičemž většina nálezů pocházela z borky olše lepkavé. V důsledku znečištění ovzduší pak téměř vymizela. Ještě v prvním desetiletí 21. století byla známa pouze z několika lokalit v říčních údolích, a to výhradně, s výjimkou kořenu borovice, ze skalních substrátů (Vondrák & Liška 2010). V následujících letech se začaly objevovat epifytické nálezy většinou z modřínových výsadeb, křovin, vzácněji i ze zachovalých listnatých lesů či dokonce intravilánu města (Šoun et al. 2017). Starší údaje tohoto druhu se mohou vztahovat k podobné terčovce H. afrorevoluta, která nebyla v minulosti rozlišovaná.

Literatura: Vondrák J. & Liška J. (2010): Changes in distribution and substrate preferences of selected threatened lichens in the Czech Republic. – Biologia 65: 595–602. Šoun J., Bouda F., Kocourková J., Malíček J., Palice Z., Peksa O., Svoboda D. & Vondrák J. (2017): Zajímavé nálezy lišejníků z čeledi Parmeliaceae v České republice. – Bryonora 60: 46–64.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Hypotrachyna