Boreální epifytický či epixylický lišejník s šedavě bílou sorediosní stélkou, která může mít v závislosti na expozici a stáří také narůžovělý, žlutavý či hnědavý nádech. Nápadné jsou zejména nepravidelně rozmístěné, tmavé, často modravě ojíněné, vypouklé plodnice, které jsou prakticky totožné jako u příbuzného nesorediozního druhu L. turgidula. V Norsku jsou známy také exempláře se zanořenou stélkou bez sorédií, které jsou pak zaměnitelné za druhý zmíněný taxon. Spolehlivě rozpoznatelné jsou chemicky: diagnostickou látkou druhu L. leprarioides je pseudoplakodiolová kyselina, zatímco u L. turgidula plakodiolová kyselina (Tønsberg 1992). Lišejník je v terénu obvykle dobře poznatelný díky ojíněným plodnicím na světlé sorediosní stélce, ale v mozaikách jiných korovitých lišejníků může snadno uniknout pozornosti, zvláště pokud je sterilní.

V ČR se nejvíce nálezů soustřeďuje na Šumavu, ale vyskytuje se ve většině našich vyšších pohraničních pohoří, a také v Brdech. Roste obvykle na dřevu souší a borce jehličnanů v boreálních typech lesa, jako jsou podmáčené a klimaxové smrčiny, rašelinné lesy a vrchoviště. Vzácně ho je možné najít také např. ve vlhkých bučinách.

Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Lecidea