Lecidea leprarioides Tønsberg

šálečka

Boreální epifytický či epixylický lišejník s šedavě bílou sorediosní stélkou, která může mít v závislosti na expozici a stáří také narůžovělý, žlutavý či hnědavý nádech. Nápadné jsou zejména nepravidelně rozmístěné, tmavé, často modravě ojíněné, vypouklé plodnice, které jsou prakticky totožné jako u příbuzného nesorediozního druhu L. turgidula. V Norsku jsou známy také exempláře se zanořenou stélkou bez sorédií, které jsou pak zaměnitelné za druhý zmíněný taxon. Spolehlivě rozpoznatelné jsou chemicky: diagnostickou látkou druhu L. leprarioides je pseudoplakodiolová kyselina, zatímco u L. turgidula plakodiolová kyselina (Tønsberg 1992). Lišejník je v terénu obvykle dobře poznatelný díky ojíněným plodnicím na světlé sorediosní stélce, ale v mozaikách jiných korovitých lišejníků může snadno uniknout pozornosti, zvláště pokud je sterilní.

V ČR se nejvíce nálezů soustřeďuje na Šumavu, ale vyskytuje se ve většině našich vyšších pohraničních pohoří, a také v Brdech. Roste obvykle na dřevu souší a borce jehličnanů v boreálních typech lesa, jako jsou podmáčené a klimaxové smrčiny, rašelinné lesy a vrchoviště. Vzácně ho je možné najít také např. ve vlhkých bučinách.

Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Lecideaceae Lecidea



Červený seznam (Liška & Palice 2010):VU – zranitelný

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 99, z toho ověřených 82. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
údaje bez datace
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2024