Lecidea turgidula je dobře poznatelný druh díky svým tmavým, obvykle konvexním apoteciím, která často bývají modravě ojíněná. Diagnostická je pak přítomnost plakodiolové kyseliny ve stélce. Neojíněné formy mohou díky mizejícímu okraji připomínat zástupce rodu Micarea, které ale mají drobného řasového partnera, tzv. mikareoidní řasu. Na řezu plodnicemi bývá pozorovatelný nápadný modrozelený pigment a rovněž v KOH rozpustné granulky v epihymeniu a excipulu, které se u rodu Micarea netvoří. Blízký příbuzný druh L. leprarioides se zřetelně odlišuje sorediosní stélkou, která však může být vzácně zanořená. Podobné mohou být i některé tmavší formy taxonu Lecanora sarcopidoides. Oba zmíněné lišejníky lze od L. turgidula spolehlivě odlišit chemicky, obsahují totiž pseudoplakodiolovou kyselinu jako hlavní metabolit.

Tato šálečka je charakteristický prvek severského boreálního lesa. U nás se vyskytuje převážně na tvrdém dřevu jehličnanů, zejména souší, pahýlů a pařezů v přirozených i kulturních lesích, vzácněji se vyskytuje i na borce. Druh má podobné rozšíření jako jeho blízký příbuzný L. leprarioides. České lokality pocházejí z vyšších pohraničních pohoří s největší koncentrací na Šumavě.

Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Lecidea