Morfologické znaky i sekundární metabolity L. bergensis (atranorin a mastné látky ze skupiny rangiformové kyseliny) odpovídají druhu L. borealis. Zásadním rozlišovacím znakem je však přítomnost antrachinonů, které se u L. bergensis tvoří v hypothalinních hyfách. Spodní část stélky směrem ke středu bývá proto zbarvena okrově až rezavě hnědě. Pomocí TLC lze antrachinony prokázat pouze u výrazně zbarvených vzorků a při použití většího množství materiálu.

Druh byl popsán z Norska a v Evropě je dosud znám pouze z několika málo lokalit v západní části kontinentu. Z České republiky je zatím uváděn jen ze dvou lokalit v Praze (Motol, Kunratice), avšak lze předpokládat, že je rozšířenější. Zahraniční nálezy pocházejí převážně z mechatých silikátových skal. České sběry z Motola vykazují značnou ekologickou i morfologickou variabilitu – laločnaté formy se objevují především na svislých skalních površích, zatímco terikolní nebo epixylické exempláře jsou kompaktnější a bez laloků.

Sekvenační data z motolských položek (ITS, mtSSU) odpovídají vzorkům publikovaným z Křivoklátska jako L. borealis, u nichž však antrachinony nebyly zjištěny. Molekulární analýzy naznačují, že L. bergensis představuje blízce příbuzný, ale samostatný druh v rámci komplexu L. borealis (Lindblom et al. 2023). Není zatím jasné, zda v České republice existuje jediný taxon s variabilní tvorbou antrachinonů, nebo více druhů. Prozatím jsou exempláře se zřetelnou přítomností antrachinonů označovány jako L. bergensis.

Literatura: Tønsberg T. (2002): Notes on non-corticolous Lepraria s. lat. in Norway. – Graphis Scripta 13: 45–51. Lindblom L., Blom H. H. & Arup U. (2023): Additions to the lichen flora of the Gaupne area – a species hot-spot in Norway. – Graphis Scripta 35: 75–80. Malíček J. & Palice Z. (2025): Lišejníky přírodní památky Kalvárie v Motole v Praze. – Bryonora 75: 41–70.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Stereocaulaceae → Lepraria