Cyanolišejník s hnědou, drobně lupenitou stélkou, která na okrajích nese izidiózní výrůstky. Vzhledově připomíná druh Fuscopannaria praetermissa, s kterým byl v minulosti nejčastěji zaměňovaný, avšak Massalongia carnosa je spíše acidofilní lišejník a má také jinou ekologii. Jørgensen (1978) poskytuje přehlednou tabulku s morfologickými rozdíly mezi dvěma zmíněnými taxony.
Stélky Massalongia carnosa se typicky vyskytují na trvale humidních stanovištích, nejčastěji polozanořené v mechu na kyselých balvanech s vrstvou humusu (např. balvany v širších řečištích horních toků) a také na mechatých skalách s prosakující vodou. Výjimečný je pak výskyt na mechatých bázích stromů. Jedná se o arkto- až boreálně-montánní lišejník, rozšířený pouze na severní polokouli (Jørgensen et al. 2019). V České republice byl tento citlivý druh uváděný zejména ze sudetských pohoří a jednou ze Šumavy, odkud byl z údolí Vydry naposledy doložen J. Suzou (Suza 1936). Nyní se u nás jedná zřejmě o vyhynulý lišejník.
Literatura: Jørgensen P.M. (1978): The lichen family Pannariaceae in Europe. – Opera Botanica 45: 1–124. Jørgensen P.M., Andersen H.L. & Elvebakk A. (2019): The genus Massalongia (lichenised ascomycetae) in the Southern Hemisphere. – MycoKeys 60: 125–140. Suza J. (1936): Doplňky k rozšíření lišejníků v Čechách. Část III. – Časopis Národního musea 110: 107–113.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Peltigerales → Massalongiaceae → Massalongia
Počet záznamů: 1, z toho ověřených 0. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.