Obvykle epibryofyticky rostoucí lišejník s hluboce zanořenými, urničkovitými plodnicemi s tmavými disky, ukrytými v šedobílých stélkových výstupcích. Oproti vzhledově podobným zástupcům široce pojatého rodu Aspicilia se liší kromě ekologie také většími tlustostěnnými askosporami, které v délce často přesahují 50 µm.

Tento kosmopolitně rozšířený druh roste obvykle jako horský vápnomilný element přirozeného bezlesí. Obvykle porůstá mechorosty či humus na skalách nebo obnažené zemi obohacených vápníkem. Známé jsou ale také epifytické výskyty v prosvětlených lesích reliktního charakteru ve vápencových oblastech, kde bývá nacházen např. na horizontálních plochách křivolakých kmenů či tlustých větvích starých dubů. Vysokohorské terikolní a „nížinné“ epifytické populace se morfologicky prakticky neliší a zůstává otázkou, zda-li se jedná pouze o varianty jednoho taxonu či dva kryptické druhy. Epifytické populace bývají některými autory odlišovány jako samostatný poddruh mutabilis (např. Nimis et al. 2018, jako Aspicilia verrucosa).

V katalogu lišejníků ČR se objevují práce s lokalizovanými údaji ze tří různých oblastí. Mylně se týkají Krkonoš (čediče Malé sněžné jámy leží již na polské straně) a velmi nepravděpodobně se jeví odkaz z Králického Sněžníku (cf. Halda 2008). Věrohodný výskyt na území ČR tak pochází pouze z Hrubého Jeseníku, kde je historicky známý ze dvou lokalit: z exponovaných skalních výchozů severně od vrcholu Pradědu (Tabulové skály), odkud byl druh od nás prvně udáván (Anders 1899), a z Petrových kamenů, kde byl tento lišejník zmiňován v prvních desetiletích 20. století J. Hrubym a J. Suzou. V poválečném období již od nás nebyl potvrzen.

Literatura: Anders J. (1899): Beiträge zur Kenntnis der Flora des mähr.-schlesischen Gesenkes. – Allgemeine Botanische Zeitschrift, Karlsruhe, 4(7–8) [1898]: 116–118. Halda J. P. (2008): Seznam lišejníků české strany Králického Sněžníku. – Acta musei richnoviensis 15: 43–84. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Megasporaceae → Megaspora