Severský druh terčovky, který ve střední Evropě vyhledává především reliktní stanoviště, jako jsou vrcholová a přechodová rašeliniště či kamenná moře, a je zde považován za glaciální relikt. Roste typicky na borce bříz, a to jak na kmenech a v korunách, tak i na tenkých větvičkách (zde společně s Cetraria sepincola). Může růst i ve společnosti velmi podobné M. septentrionalis, která se však ekologií částečně liší. Terčovka hnědozelená byla v minulosti z našeho území poměrně často udávána z rašelinišť a od cest na Šumavě. Odjinud z Čech jsou známy jen jednotlivé výskyty (např. z Třeboňska, Blatenska a Hřebenů). Z Moravy údaje chybějí a ve Slezsku byla nalezena pouze u Rejvízu v Jeseníkách. Všechny údaje o tomto druhu však vyžadují revizi, jelikož většina z nich pravděpodobně náleží druhu M. septentrionalis (Wirth & Türk 1973). Starší údaje mohou patřit i jiným zástupcům rodů Melanelixia či Melanohalea. V druhé polovině 20. století druh vymizel a v současné době je v ČR považován za vyhynulý.

Od podobné terčovky M. septentrionalis se liší mimo jiné větší stélkou i apotecii, která chybějí na okrajích laloků, a trochu většími sporami (7–9 × 12–15 µm).

Literatura: Ahti T. (1966): Parmelia olivacea and the allied non-isidiate and non-sorediate corticolous lichens in the northern hemisphere. – Acta Botanica Fennica 70: 1–68. Hilitzer A. (1924): Enumeratio critica Parmeliacearum Bohemiae. – Annales Mycologici 22: 219–229. Suza J. (1938): Einige Wichtige Flechtenarten der Hochmoore im Böhmischen Massiv und in den Westkarpaten. – Věstník Královské české společnosti nauk 1937/5: 1–33. Wirth V. & Türk R. (1973): Über Standort Verbreitung und Soziologie der borealen Flechten Cetraria sepincola (Ehrh.) Ach. und Parmelia olivacea s. ampl. in Mitteleuropa. – Veröffentlichungen der Landesstelle für Naturschutz und Landschaftspflege Baden-Württemberg 41: 88–117.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Melanohalea