Lišejník příbuzný druhu M. peliocarpa, avšak charakteristický svými nápadnými kulovitými sorály zelené až šedivé barvy, rozptýlenými na nezřetelné gelatinozní stélce. Sorály obsahují charakteristickou lišejníkovou látku, 5-O-methylhiaskovou kyselinu (C+ červeně). Apotécia se tvoří vzácně.

Vyskytuje se na skalách, kamenech i jako epifyt na borce stromů (Coppins 2009). V Evropě má suboceanické rozšíření s nejvýchodnějšími výskyty v Rakousku (Türk & Hafellner 2017) a České republice (Vondrák et al. 2022). U nás byl druh zaznamenán jako epifyt (na olši v údolí Otovského potoka na Šumavě) i jako epilit (Křivoklátsko: Týřov a Jouglovka). Epilitické výskyty jsou vázány na vlhké, často mírně zastíněné neúživné silikátové skály (silicity, ryolity), kde se druh typicky nachází ve společestvu s vláknitými řasami.

Literatura: Coppins B. J. (2009): Micarea Fr. (1825). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A. [eds], The lichens of Great Britain and Ireland, p. 583–606, The British Lichen Society, London. Türk R. & Hafellner J. (2017): Zweiter Nachtrag zur Bibliographie der Flechten in Österreich [Second supplement to the bibliography of lichens in Austria]. – Stapfia 104: 1–137. Vondrák J. et al. (2022): From Cinderella to Princess: an exceptional hotspot of lichen diversity in a long-inhabited central-European landscape. – Preslia 94: 143–181.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Pilocarpaceae → Micarea