Tuto nenápadnou třpytku zpravidla potkáme pouze jako anamorfu, čili ve formě pyknid. Ty jsou v terénu prakticky neodlišitelné od několika dalších druhů, např. M. melaeniza, M. misella a M. osloensis. Charakteristickým znakem M. nigella je hnědý až lehce purpurový pigment Melaena-red (K+ zeleně, HNO3+ červenofialově) v hymeniu, hypoteciu a stěně pyknid (Kantelinen et al. 2024). Pigmentace zmíněných druhů je však do jisté míry variabilní, proto je nutné pečlivě studovat i další znaky, např. délku konidií.
Jedná se o poměrně vzácně nacházený druh vlhkých lesů, typicky pralesovitých jedlobučin. Obvykle roste na měkkém, často již více ztrouchnivělém dřevu jehličnanů (nejčastěji pahýly a pařezy), spíše chráněném před přímým deštěm (což ale není pravidlem). Výjimečně přechází na kůru a kořeny odumřelých stromů či mechorosty. V ČR se jedná o roztroušený druh, nejvíce zaznamenávaný ze starých lesních rezervací, ale nejsou výjimečné ani nálezy z hospodářských lesů. Těmi jsou ale většinou první generace lesů vysázených „po pralesu“ v místech s větším množstvím ponechaného dřeva, např. objemnějších, pomalu tlejících pařezů apod.
Literatura: Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336. Kantelinen A., Svensson M., Malíček J., Vondrák J., Thor G., Palice Z., Svoboda S. & Myllys L. (2024): A phylogenetic study of Micarea melaeniza and similar-looking species (Pilocarpaceae) unveils hidden diversity and clarifies species boundaries and reproduction modes. – MycoKeys 106: 327–353.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Pilocarpaceae → Micarea
Počet záznamů: 72, z toho ověřených 67. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.