Nedávno popsaný epixylický druh, obvykle tvořící poměrně rozsáhlé stélky poseté bledými, přisedlými až krátce stopkatými pyknidami. Nenápadná apotécia se tvoří ostrůvkovitě a poměrně vzácně; obsahují drobné, úzce elipsoidní až téměř kapkovité askospory. Polozanořená stélka je tvořena drobnými řasami typu Stichococcus, často protáhlého tvaru.

Dle dosavadních zkušeností se zřejmě jedná o poměrně specializovaný lesní druh, vyžadující tvrdé, pomalu tlející, a přitom neexponované dřevo. Obvykle se vyskytuje na svislých až převislých plochách statných pařezů a pahýlů, které často mají zevnitř silně prohnilé, permanentně vlhké dřevo a tvrdou svrchní dřevní vrstvu. Většina nálezů pochází z pralesovitých porostů. Nicméně lišejník byl nalezen i na místech, jako jsou parky, staré aleje či hospodářské lesy, kde bylo ponecháno pomalu tlející dřevo pocházející ze starých a přestárlých stromů.

Lišejník je teoreticky zaměnitelný za druh se širší substrátovou ekologií, Biatora veteranorum. Tento druh se obvykle vyskytuje na sušším a měkčím dřevě, případně i borce, ale může porůstat i tvrdší dřevo na podobných typech mikrostanovišť jako M. substipitata. Biatora veteranorum se nejsnáze rozpozná ojíněnými apotécii i pyknidami. Přítomnost jemných granulek (rozpustných v KOH), způsobujících ojíněný vzhled, je však někdy nezřetelná a je potřeba ji zkoumat mikroskopicky.

Literatura: Vondrák J. et al. (2022): From Cinderella to Princess: an exceptional hotspot of lichen diversity in a long-inhabited central-European landscape. – Preslia 94: 143–181.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Pilocarpaceae → Micarea