Typické formy tohoto druhu se dají již v terénu rozpoznat díky modravě černé prvostélce (prothallu), na níž se tvoří šedé ohraničené sorály. Ty obsahují perlatolovou kyselinu (UV+ bíle). Mnohé morfotypy (např. na hrubé borce, včetně českých dokladů) se ale vyznačují poněkud odlišnou morfologií, kdy je prvostélka nahrazena šedou stélkou a sorály postupně splývají v krustu. Tím připomíná např. druh Loxospora elatina. Apotecia a pyknidy jsou v evropském materiálu neznámé.

Vyskytuje se nejčastěji na hladké borce listnatých dřevin, např. na jeřábech a břízách. Osídluje však i další druhy stromů včetně jehličnanů a někdy přechází i na dřevo. Jeho rozšíření vykazuje nápadně oceanický charakter, tudíž ve střední Evropě se jedná o velmi vzácný lišejník. V ČR byl zjištěn zatím jen na dvou lokalitách na Šumavě (Boubín, Bílá strž), a to na smrku a buku.

Tento taxon s největší pravděpodobností nepatří do rodu Mycoblastus (Malíček, nepubl.). Jeho fylogenetická příslušnost je zatím nejasná a je pravděpodobné, že se jedná o samostatný rod. Naše předběžná data navíc naznačují, že v současnosti vymezený M. caesius zahrnuje dva samostatné taxony.

Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331. James P. W. & Watson M. F. (2009): Mycoblastus Norman (1853). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A. [eds], The Lichens of Great Britain and Ireland, p. 615–618, British Lichen Society, London.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Tephromelataceae → Mycoblastus