Nejvzácnější zástupce skupiny O. androgyna agg., vyznačující se zpravidla tenkou stélkou a gyroforovou kyselinou jakožto hlavním sekundárním metabolitem. V minulosti byl označován např. jako „druh“ O. androgyna A (Tønsberg 1992). K určení tohoto lišejníku je nezbytné TLC. Podobné druhy O. androgyna a O. bahusiensis obsahují navíc další lišejníkové látky, které však při nízkých koncentracích nebo kontaminacích extraktů substrátem nemusí být vždy lehké odhalit. Zaměnitelný může být rovněž za epifyticky se vyskytující sorediozní morfotypy druhu O. frigida (Tønsberg 1992).
Tento boreálně-montánní lišejník preferuje kyselou borku jehličnanů a bříz v horských lesích. Vzácně přechází i na jiné listnáče a dřevo. Těžištěm jeho rozšíření je severní Evropa, ve střední části kontinentu je vzácný (Kukwa 2011). Z našeho území byl spolehlivě doložen ze Šumavy, kde se vyskytuje především v přirozených horských smrčinách.
Literatura: Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331. Kukwa M. (2011): The lichen genus Ochrolechia in Europe. – Fundacja Rozwoju Uniwersytetu Gdańskiego, Gdańsk.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Ochrolechiaceae → Ochrolechia
Počet záznamů: 36, z toho ověřených 35. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.