Ochrolechia frigida je nejvariabilnějším zástupcem rodu (Kukwa 2011). Rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně pomocí sorédií. Lišejník je morfologicky dobře poznatelný díky občasné tvorbě charakteristických ostnitých útvarů (spinulí), připomínajících ostny. Ty se však obvykle netvoří u sorediozních morfotypů nazývaných někdy jako f. lapuensis, kam se řadí i recentní doklady z ČR. Charakteristická je přítomnost kyseliny gyroforové (C+ červeně) a minoritně také mastných kyselin. Nejednoznačně určitelné mohou být některé epifytické vzorky z vysokých hor v současnosti řazené k taxonu O. mahluensis.

Řadí se k arkto-alpinským lišejníkům. Roste na mechorostech, rostlinných zbytcích a kyselé půdě. Známy jsou ale také údaje z borky stromů, dřeva a skal (Kukwa 2011). Ve střední Evropě se jedná o vzácnější lišejník, více uváděný pouze z Alp a Karpat. Z ČR existuje jediný historický údaj z Vysokého kola v Krkonoších (Flotow 1839). Poté byla tato blednice nezvěstná až do roku 2015, kdy byla nalezena v Hrubém Jeseníku. Aktuálně je známa z šesti lokalit v Hrubém Jeseníku (Petrovy kameny, Keprník, Červená hor) a Krkonoších (Sněžka, Vysoké kolo, Malý Šišák).

Literatura: Kukwa M. (2011): The lichen genus Ochrolechia in Europe. – Fundacja Rozwoju Uniwersytetu Gdańskiego, Gdańsk.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Ochrolechiaceae → Ochrolechia