Epifytický, bohatě plodný lišejník s nápadnými, bíle ojíněnými plodnicemi. Byl publikován z většiny evropských zemích. Jedná se o druh otevřených, dobře prosvětlených lesů a stromořadí. V České republice je velmi vzácným lišejníkem jen s několika historickými údaji, které však bude v budoucnu potřeba ověřit kvůli možným záměnám za jiné zástupce rodu. Publikované recentní údaje od nás sice neexistují, ale v 90. letech minulého století byl zaznamenán na solitérním stromu dnes již zaniklé obce ve vyšších polohách Šumavy (R. Dětinský, nepubl.). Z ČR bylo v minulosti udáváno hned několik zástupců rodu Ochrolechia často tvořících plodnice (O. parella, O. tartarea, O. upsaliensis), ale jejich výskyt u nás byl vyhodnocen jako nepravděpodobný (viz katalog Vězda & Liška 1999). Potenciálně možná je přítomnost druhu vlhkých lesů přirozeného charakteru, O. szatalaensis, který se od O. pallescens odlišuje absencí gyroforové kyseliny v ojínění plodnic. Chybějící gyroforová kyselina je společná také bohatě plodným exemplářům taxonu O. alboflavescens z některých šumavských rašelinišť, které někdy prakticky postrádají sorédie.

Vztah primárně skalního druhu O. parella k O. pallescens nebyl dosud definitivně vyřešen a není zřejmé, zdali se v kontinentální Evropě vyskytuje stejný taxon jako v oceánických částech Evropy. Na Britských ostrovech není taxon O. pallescens vůbec akceptován (Fletcher et al. 2009) i když ho odtud Kukwa (2009) uvádí z celé řady míst. Tamější epifytické výskyty jsou vztahovány k O. parella. Morfologicky a chemicky jsou tyto dva druhy prakticky neodlišitelné. Malé rozdíly byly údajně objeveny v krystalech pruiny (Kukwa 2009).

Literatura: Fletcher A., James P. W. & Purvis O. W. (2009): Ochrolechia A.Massal. (1852). – In: Smith C. et al. [eds], The Lichens of Great Britain and Ireland, p. 626–631, The British Lichen Society, London. Kukwa M. (2009): The lichen genus Ochrolechia in Poland III with a key and notes on some taxa. – Herzogia 22: 43–66.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Ochrolechiaceae → Ochrolechia