Drobnější cyanolišejník, relativně nápadný díky své modrošedé růžicovité stélce. Ta je složená z drobných lalůčků nesoucích (sorediózně-) izidiózní výrůstky, tzv. gymnídie. Roste na mechatých kmenech listnatých stromů nebo vzácněji na mechatých skalách. Patří k suboceanickým lišejníkům svazu Lobarion vázáným na vlhká lesní mikrostanoviště, např. v pralesovitých porostech. Ve střední Evropě je kromě Alp Pannaria conoplea vzácná a na řadě míst již vyhynula, což se týká České republiky i Slovenska. V minulosti od nás byla sice vícekrát uváděná (viz katalog Vězda & Liška 1999), ale kromě dvou původních zdrojů (Rabenhorst 1870, Kovář 1908) se jedná o sekundárně citované či vůbec nespecifikované údaje (nejstarší zmínky z Opizovské éry). Suza (1934) revidoval Kovářův doklad z počátku 20. století z Jeseníků jako mylný, takže jediným historickým výskytem tohoto druhu u nás zůstává blíže nespecifikovaná lokalita od Karlových Varů z 19. století (Rabenhorst 1870), kterou Degelius (1935) zařadil do mapy rozšíření tohoto druhu v Evropě.

Literatura: Rabenhorst L. (1870): Kryptogamen-Flora von Sachsen, der Ober-Lausitz, Thüringen und Nord-Böhmen mit Berücksichtigung der benachbarten Länder. – E. Kummer, Leipzig. Kovář F. (1908): Třetí příspěvek ku květeně lišejníků moravských. – Věstník Klubu přírodovědců Prostějov 11: 55–99. Suza J. (1934): Ozeanische Züge in der epiphytischen Flechtenflora der Ostenkarpathen (ČSR), bzw. Mitteleuropas. – Věstník Královské české společnosti nauk 1933/9: 1–43. Degelius G. (1935): Das ozeanische Element der Strauch- und Laubflechtenflora von Skandinavien. – Acta Phytogeographica Suecica 7: 1–411.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Peltigerales → Pannariaceae → Pannaria