Drobný, hnědý, obvykle sterilní šupinkovitý lišejník s modrošedým nádechem, který tvoří kompaktní polštářky obvykle mezi mechorosty či holé zemi. Jeho šupinky bývají na okrajích bíle lemované a často se na nich tvoří drobné adventivní prstovité lalůčky (lobulky) (viz Jørgensen 1978). Lišejník se snadněji rozpozná v herbářích, kdy se po čase na povrchu šupin většinou tvoří drobné jehlicovité krystalky indikující přítomnost terpenoidů. Kromě mechorostů či půdy roste ojediněle tento druh přímo na skalách. Výjimečný je pak výskyt na mechorostech na bázích stromů nebo na tlejícím dřevě. Je více méně vázaný na vápnité substráty na vlhkých stanovištích, kde často roste také v doprovodu vápnomilných mechorostů.

Patří mezi arkto-alpinské druhy, rozšířené na severní polokouli. Ve střední Evropě je hojnější pouze v Alpách. Na našem území je spolehlivě známý pouze z Velké kotliny v Hrubém Jeseníku, kde se dosud vyskytuje jako epibryofyt a terikol ve skulinách vápnitých fylitů. V katalogu lišejníků ČR (Vězda & Liška 1999) se objevuje více literárních údajů vztahujících se k tomuto druhu. Dva z nich se ale ve skutečnosti již netýkají našeho území, ale polské strany Krkonoš a Vysokých Tater. V polské části Krkonoš je tento druh dlouhodobě známý z čedičové žíly v Malé Sněžné jámě. V případě údaje z údolí Libochůvky u Tišnova (Suza 1944) se vzhledem k ekologii i nízké nadmořské výšce zjevně jedná o záměnu za jiný cyanolišejník.

Literatura: Jørgensen P.M. (1978): The lichen family Pannariaceae in Europe. – Opera Botanica 45: 1–124. Suza J. (1944): Sedmý příspěvek k lichenologii Moravy. – Sborník Klubu Přírodovědců, Brno, 25: 78–89.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Peltigerales → Pannariaceae → Fuscopannaria