Nejhojnější český zástupce skupiny Parmelia omphalodes agg. Vytváří stélky s četnými, zpravidla 1–2 mm širokými šedými laloky, které v herbáři někdy postupně hnědnou. U čerstvých stélek bývají hnědé nanejvýš konce laloků. Mladé stélky jsou růžicovité, později často vytvářejí rozsáhlé porosty se střechovitě se překrývajícími laloky. Typickým znakem jsou pseudocyfely soustředěné podél okrajů laloků. Pokud zasahují i na jejich plochu, bývají zpravidla spojeny s okrajovými pseudocyfelami. Druh je však značně proměnlivý a některé části stélek mohou mít široké laloky s izolovanými pseudocyfelami na ploše, čímž připomínají P. omphalodes.

Druh roste především na silikátových horninách, například na pískovci, rule, žule, kvarcitu a buližníku, často také přerůstá mechy. Výskyt na borce dřevin je velmi vzácný. Upřednostňuje svislé až mírně ukloněné skalní stěny, vlhké mikroklima a často částečné zastínění. V České republice se vyskytuje od nížin do hor, nejčastěji však ve středních, podhorských a horských polohách. V teplých oblastech je tato terčovka omezena na hluboká údolí a rokle. Hlavní oblasti výskytu představují pískovcová skalní města, Brdy, Českomoravská vrchovina, Krkonoše, Jizerské hory, Šumava a Jeseníky. Celkově jde o prakticky kosmopolitní druh.

Literatura: Malíček J. & Ludvíková J. (2026): Does Parmelia omphalodes s. str. occur in the Czech Republic? – Bryonora 77: 1–13.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Parmelia