Lišejník velmi podobný běžnému druhu P. ambigua, od něhož se liší šedou barvou stélky (místo kyseliny usnové má v kůře atranorin). Vyskytuje se především na borce smrků, ale roste i na řadě dalších dřevin s kyselou borkou včetně dřeva. Vzácně se objevuje na kyselých silikátech. Potkat ho lze na exponovaných stanovištích i v lesních porostech. Preferuje místa, která v zimě pokrývá sníh. Dle jeho koncentrovaného výskytu na bázích stromů lze dokonce odhadnout obvyklou výšku sněhové pokrývky v daném místě. Jeho rozšíření má boreo-montánní charakter. V pásmu jehličnatých lesů může patřit k velmi hojným lišejníkům. Ve střední Evropě i na našem území je běžný v horských oblastech.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Parmeliopsis