Lišejník velmi podobný terčovce P. perlatum, od které se liší širšími laloky (>10 mm), delšími ciliemi (až 3 mm) a především látkami ve dřeni, která reaguje K–, KC+ červeně a UV+ modrobíle, jelikož obsahuje kyselinu alektoronovou a α-kollatolovou.

Roste obvykle na horizontálních větví v zachovalých vlhkých lesích (Cannon et al. 2023), často v korunách stromů (Nimis et al. 2018). Parmotrema arnoldii je celosvětově široce rozšířený druh, a to převážně v oceánických oblastech s mírným klimatem (Elix & Thell 2011). Jako nový pro ČR byl publikován až v roce 2023, kdy byl objeven během revize historického materiálu (Šoun 2023). Doklad pochází z borky olše šedé v údolí Lomné, zřejmě z Dolní Lomné, v Beskydech.

Literatura: Cannon P. et al. (2023): Lecanorales: Parmeliaceae. – Revisions of British and Irish Lichens 33: 1–98. Elix J. A. & Thell A. (2011): Parmotrema. – In: Thell A. & Moberg R. [eds], Parmeliaceae, Nordic Lichen Flora 4: 94–97. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Šoun J. (2023): Revize historických položek rodu Parmotrema z území ČR uložených v herbáři PRM. – Bryonora 72: 23–33.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Parmotrema