Jedná se o široce rozšířený druh vlhkých oblastí od tropů po mírný pás, včetně Evropy. Roste především na listnatých stromech, ale také na mechatých silikátových skalách ve světlých lesích, ve vlhkých oblastech i v otevřené krajině. Je mírně acidofilní, ale citlivý ke kyselým dešťům a eutrofizaci. Rozšíření této terčovky, podobně jako dalších citlivějších epifytických druhů, prodělalo na našem území za posledních sto let dramatické změny. Ještě v první polovině 20. století byla známa z řady lokalit, především jako epifyt. Z druhé poloviny 20. století údaje o jejím výskytu úplně chybějí a teprve začátkem 21. století se začaly objevovat první nálezy. V současné době je již poměrně častá v západní polovině ČR. Nejčastěji ji můžeme nalézt na modřínech a křovinách (trnkách, hlozích). Vyhledává také koruny listnatých stromů (např. jasanů), kde bude částečně přehlížena. Zajímavostí jsou saxikolní výskyty na hadcových lokalitách (Holoubkovské hadce, Hadce u Želivky). Horským polohám se vyhýbá. Od ostatních našich terčovek rodu Parmotrema se liší obsahem kyseliny stiktové ve dřeni a tedy její K+ žlutou reakcí.

Literatura: Šoun J., Bouda F., Kocourková J., Malíček J., Palice Z., Peksa O., Svoboda D. & Vondrák J. (2017): Zajímavé nálezy lišejníků z čeledi Parmeliaceae v České republice. – Bryonora 60: 46–64. Vondrák J. & Liška J. (2010): Changes in distribution and substrate preferences of selected threatened lichens in the Czech Republic. – Biologia 65: 595–602. Šoun J. (2023): Revize historických položek rodu Parmotrema z území ČR uložených v herbáři PRM. – Bryonora 72: 23–33.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Parmotrema