Ekologicky význačný saxikolní mikrolišejník, charakterizovaný světlou souvislou stélkou a nenápadnými, zčásti skrytými složenými apotecii v mírně vystouplých bradavičkách. Vřecka obsahují osm tlustostěnných výtrusů a v epihymeniu je přítomen po přidání KOH purpurový pigment. Typická je také přítomnost stiktové kyseliny jako hlavního metabolitu, a především pak vazba na ultrabazické horniny, přinejmenším v našich podmínkách. V terénu může být tento druh snadno zaměnitelný za podobné lišejníky tvořící dominantní světlé povlaky na exponovaných plochách skalek a balvanů, zejména zástupce širokého rodu Aspicilia.

V minulém století byl tento lišejník zaznamenán pouze na čtyřech moravských lokalitách s výskytem hadců (Suza 1944, Vězda 1959), na kterých již později nebyl potvrzen ani od nás nebyl nově publikován. Recentní nezveřejněné nálezy pocházejí pouze ze dvou oblastí v Čechách, a to z reliktních hadcových borů Slavkovského lesa a okolí Želivky (Palice, nepubl.). Jako ekologický specialista je tento druh pochopitelně nacházený velmi vzácně, nicméně na místech svého výskytu se teoreticky může jednat o častější, avšak přehlížený lišejník. V Evropě se jedná o temperátně-mediteránní druh s širokým areálem, nicméně uváděný jen lokálně. Je častější spíše v přímořských oblastech západní a jižní Evropy. V kontinentál­nějších oblastech je vzácnější, nevystupující do vyšších poloh.

Literatura: Suza J. (1944): Sedmý příspěvek k lichenologii Moravy. – Sborník Klubu přírodovědného v Brně 25: 78–89. Vězda A. (1959): Doplňky k rozšíření lišejníků na Moravě. – Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně 31: 51–58.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Pertusariaceae → Pertusaria