Tento lišejník se nejvíce podobá druhu P. aspergilla, který se liší tenčí a hladší stélkou, často splývajícími sorály a přítomností kyselin fumarprotocetrarové a sukcinprotoce­trarové jakožto hlavních sekundárních metabolitů. Pertusaria leucosora tvoří silnou, výrazně areolovitou až bradavičnatou stélku, okrouhlé a ohraničené sorály a produkuje kyselinu protocetrarovou.

Tento zřídka uváděný lišejník je známý ze silikátových (zvláště žulových) a bazických skal při mořském pobřeží, zdí kostelů a hřbitovů (např. Erichsen 1936, Wirth et al. 2013). První zmínka P. leucosora z našeho území se objevuje v seznamu lišejníků ČR (Liška et al. 2008). Tento údaj zřejmě vyplývá z práce Erichsena (1940), který od nás publikoval dva sběry taxonu P. dealbescens f. melaena z Českého středohoří. Později bylo toto jméno přiřazeno jako synonymum k P. leucosora (Hanko 1983). Na našem území se pravděpodobně jedná o velmi vzácný lišejník se suboceanickým charakterem rozšíření. Ověřené recentní údaje pocházejí z Českého středohoří, Křivoklátska, Plzeňska a NP Podyjí.

Literatura: Erichsen C. F. E. (1936): Pertusariaceae. – In: Rabenhorsts Kryptogamenflora, 2nd IX., Abt. 5 (1), p. 319–728, Leipzig. Wirth V., Hauck M. & Schultz M. 2013: Die Flechten Deutschlands. – Ulmer (Stuttgart). Liška J., Palice Z. & Slavíková Š. (2008): Checklist and Red List of lichens of the Czech Republic. – Preslia 80: 151–182. Erichsen C. F. E. (1940): Neue Pertusarien nebst Mitteilungen über die geographische Verbreitung der europäischen Arten. – Annales Mycologici 38: 16–55. Hanko B. (1983): Die Chemotypen der Flechtengattung Pertusaria in Europa. – Bibliotheca Lichenologica 19: 1–297.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Pertusariales → Pertusariaceae → Pertusaria