Nezaměnitelný drobný druh čistých vápenců či vzácněji měkkých vápnitých hornin. Lišejník tvoří dekorativní hvězdovitě rozpraskané bledé plodnice, které jsou zcela nebo z velké části zanořené do substrátu. Endolitická stélka obsahuje jako fotobionta sinice typu Scytonema. Tento symbiotický vztah není u jiných lišejníků uváděný.

U nás byl druh delší dobu známý pouze z Petřína („Ad lapides calcareis in monte Scti Laurentii“; Mann 1825), a to zřejmě z místní opuky. Jeho tamější výskyt již však zřejmě patří minulosti. Tento údaj byl přebírán i pozdějšími autory (viz katalog lišejníků Vězda & Liška 1999). V průběhu první poloviny 20. století lišejník zaznamenal také J. Suza na Kotouči u Štramberka a na Pálavě, v druhé polovině 20. století A. Vězda u Lipové v Jeseníkách (Vězda 1965). Teprve recentně byl druh zjištěn také v našich dvou největších krasových oblastech, v Českém a Moravském krasu. Petractis clausa je široce rozšířený od nízkých až po vysoké polohy. Jedná se zřejmě o konkurenčně slabší, spíše pionýrský druh na více porézních vápencích a snadněji zvětrávajících vápnitých horninách. Preferuje spíše chráněná, méně teplotně extrémní a méně exponovaná místa se stabilnějšími vlhkostními poměry. Může růst jak na kolmých až převislých skalkách, tak i na volně ležících drobných kamenech (Wirth et al. 2013).

Literatura: Mann W. (1825): Lichenum in Bohemia observatorum dispositio succinctaque descriptio. – Pragae: Typis Sommerianis. Vězda A. (1965): Flechtensyste­matische Studien I. Die Gattung Petractis Fr. – Preslia 37: 127−143. Wirth V., Hauck M. & Schultz M. (2013): Die Flechten Deutschlands. Band 1, 2. – Ulmer, Stuttgart.

Ascomycota → Lecanoromycetes → incertae sedis Lecanoromycetes → Petractis