Běžný korovitý mikrolišejník na kyselých, převážně organických substrátech. Nejčastěji roste na tlejícím dřevu v různém stupni rozkladu, často přechází na mechorosty. Vzácný není ani jako pionýr v terikolních a epifytických společenstvech. Lišejník je obvykle nacházený v lesních ekosystémech, na rašeliništích či vřesovištích. Nejvíce se mu daří na stinnějších mikrostanovištích s vyšší vzdušnou vlhkostí. Nálezy na antropogenních lokalitách jsou vzácnější. Druh je široce rozšířený a vystupuje od nížin až vysoko ho hor.
Od svého příbuzného P. icmalea se liší tvorbou soredií. Pro spolehlivé určení nejasných přechodových typů či netypicky vyvinutých exemplářů se doporučuje chemická analýza pomocí TLC. Lišejník je obvykle sterilní a může tak být teoreticky přehlížený a zaměňovaný také za jiné sorediozní mikrolišejníky, např. některé zástupce rodů Micarea či Trapeliopsis. Zajímavé je, že tento běžný taxon od nás začal být uváděný až v novém tisíciletí, i když povědomí o sorediozních typech rodu Placynthiella existovalo již dávno před tím. Vyplývá to např. z práce J. Nádvorníka (Nádvorník 1946), který ve svém taxonomickém příspěvku zahrnul sorediozní typy sekce Uliginosa (dnešní rod Placynthiella) pod varietu fuliginea, tj. epitetum vztahované v současném pojetí k druhu P. icmalea. Nepřisuzoval jim však žádnou taxonomickou hodnotu a rozlišoval pouze formy na základě pigmentace stélky.
Literatura: Nádvorník J. (1946): Poznámky k sekci Uliginosa lišejníkového rodu Lecidea (Ach.) Th.Fr. – Časopis Národního musea 115: 155–157.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Trapeliales → Trapeliaceae → Placynthiella
Počet záznamů: 618, z toho ověřených 467. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.