Jeden z našich nejhojnějších epifytických lišejníků, charakteristický svrchu šedými a na spodní straně zpravidla černými laloky, které u větších exemplářů hustě pokrývají izídie. Velmi vzácně také tvoří sorály. U nás terčovku otrubčitou najdeme od nížin do hor na kyselé borce jehličnatých i listnatých dřevin, především na větvích v korunách stromů, v lesích i mimo les. Můžeme ji také nalézt na dřevě (i opracovaném) a vzácně i na silikátových skalách. Těžiště rozšíření má ve vyšších polohách, kde na větvích smrků bývá často dominantním druhem. Celkové rozšíření druhu zahrnuje Eurasii, vyjma východní části, a severní Afriku. V některých státech se komerčně zpracovává pro kosmetické a další účely (tzv. „tree moss“). Jsou známy čtyři chemotypy tohoto druhu, z nichž ty s přítomností kyseliny olivetorové (dřeň C+ červená) byly dříve odlišovány jako samostatný taxon na různých úrovních, např. jako var. ceratea. Na základě nedávné studie nemá rozlišování chemotypů u terčovky otrubčité z fylogenetického hlediska opodstatnění (Ferencova et al. 2010).

Literatura: Ferencova Z., Prado R. Del, Pérez-Vargas I., Hernández-Padrón C. & Crespo A. (2010): A discussion about reproductive modes of Pseudevernia furfuracea based on phylogenetic data. – Lichenologist 42: 449–460.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Pseudevernia