Stélku tohoto lišejníku tvoří drobné, světle šedé šupiny až areolky, které nesou černá lecideovitá apotecia. Kvůli obsahu alektorialové kyseliny stélka reaguje C+ červeně a Pd+ žlutě.

Pycnora praestabilis se vyskytuje na tvrdém dřevě jehličnanů, nejčastěji na jejich pahýlech. Ojediněle přechází také na jejich borku. Upřednostňuje otevřená, často i exponovaná stanoviště, např. na sutích, skalách, při horní hranici lesa a v reliktních borech. Ve střední Evropě patří k řídce se vyskytujícím, horským lišejníkům. V ČR patří k vzácným lišejníkům. Více lokalit je známo pouze ze Šumavy. Existují ale i nálezy z reliktních stanovišť nižších poloh (Týřov na Křivoklátsku, NP Podyjí).

Strupka vytrvalá je taxonomicky problematickým lišejníkem a dle aktuálních poznatků není jednoznačně vymezená od sorediózní P. sorophora (Bendiksby & Timdal 2013). Problematické je pak odlišování plodných forem výše zmíněného druhu, které mohou postrádat sorály. Podobným lišejníkem je také P. xanthococca, která však z ČR není zatím známa a liší se téměř kulovitými konidiemi.

Literatura: Bendiksby M. & Timdal E. (2013): Molecular phylogenetics and taxonomy of Hypocenomyce sensu lato (Ascomycota: Lecanoromycetes): Extreme polyphyly and morphological/e­cological convergence. – Taxon 62: 940–956.

Ascomycota → Lichinomycetes → Candelariales → Pycnoraceae → Pycnora