Pycnothelia papillaria Dufour

pupenec bradavičnatý

Drobný, velmi charakteristický, jen stěží zaměnitelný terikolní lišejník blízce příbuzný dutohlávkám. Ve fytocenologické literatuře je uváděný jako diagnostický druh některých typů reliktních lesních společenstev. Často se však vyskytuje pouze juvenilní nebo kvůli pravidelnému sešlapu je málo vyvinutý (formy papillosa či molariformis; Suza 1946).

Jedná se o jeden z lišejníků iniciálních sukcesních stádií na obnažených, kyselých, písčitých, jílovitých a štěrkovitých půdách světlých stanovišť. Často roste např. ve společnosti malohubky růžové (Dibaeis baeomyces) či dutohlávky modrozelené (Cladonia strepsilis). Charakteristickým biotopem jsou zejména vřesoviště, písčiny, kamenité výchozy v reliktních typech světlých lesů (např. reliktní bory, acidofilní doubravy) a obecně půdní společenstva s minimální konkurencí cévnatých rostlin, ať už z důvodu extrémních edafických podmínek nebo občasných disturbancí. Může se vyskytovat i na antropogenních lokalitách, na substrátech se zpomalenou sukcesí, jakými jsou odvaly rudných hald bohatých na těžké kovy, např. v Krušných horách.

V Evropě se jedná o široce rozšířený, ale lokálně se vyskytující lišejník. V České republice se vyskytuje poměrně vzácně, ale do jisté míry může být i přehlížený, a to zejména na přirozených typech stanovišť. Oproti stavu z poloviny minulého století (mapa v práci Suza 1946) tento druh z řady lokalit zcela vymizel či výrazně ubyl, a to především z důvodu celorepublikového úbytku a degradace vřesovišť. Na zbývajících místech tohoto charakteru mnohdy roste už jen ve zbytkových populacích. Recentní údaje jsou roztroušené a pocházejí převážně ze západních, středních a severních Čech. V polovině minulého století bylo nejvíce nálezů koncentrováno do okolí Prahy a na jihozápadní Moravu (viz Suza 1946). Valná část tuzemských lokalit pochází z nižších a středních poloh. Historicky byl druh uváděn ale i z vrcholových partií Krkonoš (Koerber 1855), kde ho od té doby nikdo nepotvrdil. Pupenec bradavičnatý nejvíce ohrožuje eutrofizace, nevhodné lesnické zásahy, intenzifikace hospodaření v krajině nebo naopak kompletní absence hospodaření a následné zarůstání vhodných lokalit (případ vřesovišť a písčin).

Literatura: Koerber G.W. [Körber G.W.] (1855): Systema Lichenum Germaniae. Die Flechten Deutschlands (insbesondere Schlesiens), mikroskopisch geprüft, kritisch gesichtet, charakteristisch beschrieben und systematisch geordnet. – Trewendt & Granier, Breslau. Suza J. (1946): K lichenologickému rázu středoevropských vřesovin, především xerothermních obvodů. – Věstník Královské české společnosti nauk, 1944/18: 1–35.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Cladoniaceae Pycnothelia


ohrožení:VU – zranitelný

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 27, z toho ověřených 19. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2021