Mapovník hnědočerný má hnědou až světle hnědou barvu stélky s četnými černými apotécii, která mají vlastní okraj a ve vřeckách dvoubuněčné hnědé askospory. Sekundární metabolity chybějí, nebo vzácně produkuje kyselinu stiktovou. Má holarktický areál rozšíření a je mimo jiné raným kolonizátorem menších kamenů (Nimis et al. 2018). V České republice se vyskytuje poměrně zřídka od podhůří po vysoké hory, kde nejčastěji osidluje silikátové výchozy, suťová pole, ale i solitérní balvany na exponovaných vlhkých a chladných místech. Nálezy tohoto druhu jsou známy např. z Jeseníků, Krkonoš, Novohradských hor, Slavkovského lesa, Šumavy a Žďárských vrchů.

Recentně byl ze severní Evropy a Slovenska popsán podobný R. vulgare, který se bude pravděpodobně vyskytovat i v ČR. Liší se především přítomností kyseliny diffraktaiové, kulatějšími, konvexnějšími a šedšími areolami a ostřeji ohraničeným epihymeniem s méně intenzivní K+ reakcí (Timdal et al. 2024).

Literatura: Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Timdal E., Möller E. J. & Bendiksby M. (2024): Rhizocarpon vulgare, a new species in the R. badioatrum species complex. – Graphis Scripta 36: 89–105.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon