Velice nenápadný lišejník tvořící areolkovité až souvislé, tmavě až světleji okrově hnědé, drsné povlaky. Tento mapovník je unikátní svou blastidiózní stélkou, která mívá jen slabě vyvinutou prvostélku (prothallus) a produkuje kyselinu stiktovou. Střed stélky většinou plně vyplňují blastidie a až na okrajích tvoří bradavčité areoly. Málo častá apotecia mají lehce vypouklý, hnědavý střed disku a vlastní okraj je černý. V plodnicích vznikají bezbarvé zďovité spory.
Výskyt tohoto druhu je vázaný na vyšší obsah železa v silikátových horninách, kde primárně osídluje svislé skalní stěny a převisy, ale může růst i na exponovaných šikmých či horizontálních plochách. Často se jedná o lokality ovlivněné těžbou železné rudy, zatímco údajů z přirozených stanovišť je méně. Ekologicky podobné druhy jsou např. Acarospora sinopica, Lecanora epanora, Lecidea silacea a Rhizocarpon oederi. V Evropě se jedná o řídce uváděný lišejník, který bude nejspíš částečně přehlížený. V ČR byl lišejník objeven poměrně nedávno na Křivoklátsku (Palice et al. 2008). Později byl zaznamenán i na několika jiných lokalitách, ovšem dosavadní tuzemské nálezy jsou sterilní bez apotécií.
Literatura: Palice Z., Steinová J. & Malíček J. (2008): Tři nové korovité (vegetativně se množící) lišejníky pro ČR z hornin bohatých na železo a měď. – Bryonora 42: 12–16.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon
Počet záznamů: 9, z toho ověřených 9. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.