Mapovník skalní má matně křídově bílou až šedou barvu stélky se slabě vyvinutou prvostélkou (prothallem), areoly jsou drobné, hranaté a těsně spolu sousedí. Plodnice se na ploše stélky někdy formují do kruhů (na rozdíl od příbuzného druhu R. umbilicatum). Apotecia tvoří černá, plochá a okrouhlá. Obsahují bezbarvé zďovité spory, které při přestárnutí tmavnou. Pravé excipulum tvoří krystaly, které se částečně rozpouštějí přidáním KOH do preparátu.

Roste na celé severní polokouli jako pionýrský druh na vápníkem obohacených horninách, ale dokáže prosperovat i na čistých silikátech, které jsou zřejmě sekundárně obohacené. Je znám také z antropogenních lokalit (střešní tašky, kamenné zídky apod.) a může osídlovat i útesy na mořském pobřeží. Najdeme ho od nížin až po vysokohorské oblasti. Na našem území je poměrně vzácný, recentně známý jednak z níže položených xerotermních oblastí a na druhou stranu také z vysokých poloh (Krkonoše, Jeseníky), a to na lokalitách s výskytem vápnitých substrátů.

Pokud je tento lišejník špatně vyvinutý, netvoří charakteristické kruhovité uspořádání plodnic a askospory jsou sporé, špatně vyvinuté či nezralé, hrozí záměna za podobný, v ČR ještě vzácnější druh R. umbilicatum.

Literatura: Ihlen P. G. (2004): Taxonomy of the non-yellow species of Rhizocarpon (Rhizocarpaceae, lichenized Ascomycota) in the Nordic countries, with hyaline and muriform ascospores. – Mycological Research 108: 533–570. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon