Rhizocarpon simillimum (Anzi) Lettau

mapovník

Hnědý mapovník podobný druhu R. polycarpum, od kterého se liší především výrazně menší velikostí askospor, které jsou navíc záhy tmavé. Britští autoři (Fletcher et al. 2009) uvádějí rovněž výraznou K+ červenofialovou reakci hypotécia, kterou u jeho příbuzného nezaznamenali. Rhizocarpon polycarpum je nicméně velmi variabilní taxon a jeho spory v některých případech mohou předčasně tmavnout. Velikost askospor je také velmi variabilní, takže může někdy docházet k záměnám. Stalo se tak např. u nejstaršího publikovaného údaje R. simillimum od nás, pocházejícího z oblasti Pradědu v Jeseníkách (Stein 1879), jak po jeho revizi upozornil Eitner (1911). Díky poměrně malým tmavým askosporám lze tento druh teoreticky zaměnit i za zástupce rodu Buellia s. l., od kterých se snadno pozná hamateciem z anastomozujících parafyzoidů (Fletcher et al. 2009).

Rhizocarpon simillimum je široce rozšířený lišejník známý z obou polokoulí. Jedná se převážně o horský světlomilný taxon, který roste na kyselých, ale poměrně často živinami či vápníkem obohacených, strmě nakloněných a kolmých skalkách (Nimis et al. 2018). Z ČR je recentně známý pouze ze středního Povltaví (NPR Drbákov-Albertovy skály), kde roste vzácně na kyselých vulkanitech. Historicky byl publikován (cf. katalog Vězda & Liška 1999) z Krkonoš, Jeseníků a poslední údaje pocházejí z Rychlebských hor (Müller 1951). Identita těchto údajů je však nejistá.

Literatura: Stein B. (1879): Flechten. – In: Cohn F. [ed.], Kryptogamen-Flora von Schlesien, 2: 1–400, J. U. Kern’s Verlag, Breslau. Eitner E. (1911): Dritter Nachtrag zur schlesischen Flechtenflora. – Jahresbericht der Schlesischen Gesellschaft für Vaterländische Kultur, Abt. Zool.-Bot., Breslau, 88: 20–60. Müller J. (1951): Výsledky botanického výzkumu vápenců severozápadního Slezska. – Přírodovědecký sborník Ostravského kraje 12: 48–73. Fletcher A., Gilbert O. L., Clayden S. & Fryday A. M. (2009): Rhizocarpon Ramond ex DC. (1805). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A., The Lichens of Great Britain and Ireland, p. 792–808, The British Lichen Society, London. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Rhizocarpales Rhizocarpaceae Rhizocarpon



Červený seznam (Liška & Palice 2010):DD – nedostatek dat
Červený seznam (Malíček 2023):C1 – kriticky ohrožený

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 1, z toho ověřených 1. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
údaje bez datace
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2024