Mapovník tvořící až 10 cm velké stélky na výrazné černé prvostélce (prothallu). Hnědé areoly bývají u sebe těsně přitisklé tak, že vypadají jako souvislá stélka, ale mohou být i relativně roztroušené na prvostélce. Černá apotecia mají výrazný nemizející okraj a v jejich vřeckách je většinou jedna až dvě (maximálně 4) bezbarvé zďovité askospory. Olivově zelené epitécium s KOH nereaguje na rozdíl od druhu R. geminatum, kterému epitécium v preparátu reaguje s KOH purpurově.

V rámci střední Evropy je R. subgeminatum více rozšířen ve východní části Alp (Nimis et al. 2018), jinak patří k vzácným lišejníkům. Nejvíce údajů pochází z vyšších poloh, z prosvětlených exponovaných silikátových skal a balvanů bohatých na živiny, často na březích potoků a jezer. V ČR je druh známý z méně než deseti lokalit, přičemž většina dokladů pochází ze středních poloh z minulého století. Jeho rozšíření bylo shrnuto v práci Šoun et al. (2006). Recentně byl lišejník sbírán v Českém ráji, na Kokořínsku a na více lokalitách ve Žďárských vrších.

Zajímavá je vůbec první zmínka tohoto druhu z našeho území, která byla dosud přehlížená. Pochází dokonce z práce, kde byl tento druh popsán (Eitner 1911). Týká se starého revidovaného dokladu J. Flotowa z Obřího dolu v Krkonoších, zřejmě již z první poloviny 19. století. Tento údaj je skrytý v poznámce pod popisem jiného, později synonymizovaného druhu mapovníku (R. pseudorivulare).

Literatura: Eitner E. (1911): Dritter Nachtrag zur schlesischen Flechtenflora. – Jahresbericht der Schlesischen Gesellschaft für Vaterländische Kultur, Abt. Zool.-Bot., Breslau, 88: 20–60. Šoun J. et al. (2006): Lišejníky zaznamenané během 16. bryologicko-lichenologických dnů v Kameničkách (CHKO Žďárské vrchy, 2.–5.10.2003). – Bryonora 38: 39–47. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon