Mapovník Timdalův tvoří stélku z drobných hnědých a vypouklých areol, které mohou přecházet až do šedavého nádechu. Prvostélka je černá a zřetelná. Černá a ve stáří konvexně zaoblená apotecia jsou rozptýlena po stélce. Pravé zďovité spory jsou bezbarvé a elipsoidní. Epitecium má zelenomodrou barvu a reaguje s kyselinou dusičnou červeně. Ve stélce nejsou známy žádné sekundární metabolity krom neidentifikované mastné kyseliny, která byla zjištěna v přibližně polovině položek skandinávského materiálu (Ihlen & Fryday 2002).

Rhizocarpon timdalii je lišejníkem kyselých silikátových podkladů. Obecně vykazuje preferenci k vlhčím stanovištím, kterými jsou např. oceánické oblasti, okolí jezer či vlhké sutě s hromadící se sněhovou pokrývkou. Patří k vzácným a řídce uváděným zástupcům rodu. Nejvíce známých lokalit pochází ze Skandinávie a Velké Británie (Ihlen & Fryday 2002). Např. z Alp ale není druh vůbec známý a ve střední Evropě patří k vůbec nejvzácnějším mapovníkům. V ČR byl zatím zaznamenán na dvou silikátových sutích v Novohradských horách a v Brdech.

Literatura: Ihlen P. G. & Fryday A. M. (2002): Rhizocarpon timdalii, a new lichen species from north-west Europe and north-east North America. – Lichenologist 34: 95–100. Malíček J., Palice Z. & Vondrák J. (2014): New lichen records and rediscoveries from the Czech Republic and Slovakia. – Herzogia 27: 257–284.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon