Mapovník vápnomilný tvoří křídově bílou, souvislou ojíněnou stélku s nevýraznou šedočernou prvostélkou (prothallem). Černá zanořená apotecia mají silný, bělavě ojíněný vlastní okraj a jsou náhodně uspořádaná. Podobný druh R. petraeum produkuje větší askospory s vyšším počtem buněk a plodnice jsou často kruhovitě uspořádány. Ihlen (2004) nicméně uvádí charakteristické koncentrické rozmístění apotécií u zmíněného druhu pouze u 30 % zkoumaných vzorků. U špatně vyvinutého materiálu R. petraeum s nepravidelně rozmístěnými plodnicemi, málo vyvinutými či nezralými askosporami může tedy snadno docházet k záměnám, jak také ukázala revize finského herbářového materiálu, označovaného původně jako R. umbilicatum (Ihlen 2004).

Rhizocarpon umbilicatum vykazuje cirkumpolární rozšíření. Vyhledává přirozené vápnité skalní substráty na chráněných stanovištích. Roste roztroušeně na celém území Evropy až po Britské ostrovy. Ve středoevropském prostoru je považován za montánní, arkto-alpinský element pouze vzácně sestupující do nižších poloh (např. Wirth et al. 2013, Nimis et al. 2018). V rámci střední Evropy je hojnější asi pouze v Alpách a západních Karpatech (např. Nimis et al. 2018, Lisická 2005). V České republice se vyskytuje velmi vzácně a aktuální údaje vyžadují ověření.

Literatura: Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Ihlen P.G. (2004): Taxonomy of the non-yellow species of Rhizocarpon (Rhizocarpaceae, lichenized Ascomycota) in the Nordic countries, with hyaline and muriform ascospores. – Mycological Research 108: 533–570. Lisická E. (2005): The lichens of the Tatry Mountains. – Veda, Bratislava.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon