Mapovník zelenočerný tvoří malé stélky (zpravidla do 2 cm) na nezřetelné prvostélce (prothallu). Bledě žlutozelené vypouklé areoly bývají nahloučené a stará střední část stélky je někdy rozdrobená. Černá konvexní apotecia bez vlastního okraje tu a tam převyšují stélku.
Tento druh začíná svůj vývoj paraziticky na jiných korovitých lišejnících, především na druhu Circinaria caesiocinerea. Starší stélky již fungují samostatně. Rhizocarpon viridiatrum se vyskytuje na relativně teplých, výslunných, kyselých až bazických silikátech a vulkanitech. Uváděn je ale také z ultrabazických hadců či ze střešních tašek. Jedná se o druh, který dokázal osídlit téměř celý svět. V Evropě se mu nejvíce daří v pásu od Středozemního moře po jižní Skandinávii. Čím více na sever roste, tím nižší nadmořské výšky vyhledává. Na našem území se vyskytuje roztroušeně v nižších až středních polohách. Nejvíce lokalit pochází ze skalnatých říčních údolí.
Literatura: Černohorský Z. (1966): Die Verbreitung der Flechte Rhizocarpon viridiatrum (Wulf.) Körb. in der Tschechoslowakei. – Preslia 38: 391–402.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon
Červený seznam (Liška & Palice 2010):VU – zranitelný
Červený seznam (Malíček 2023):C3 – ohrožený
Výskyt v Česku
Počet záznamů: 70, z toho ověřených 68. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.