Korovitý druh s vazbou na vlhké vápencové skalky zejména v horských polohách. Od nás je známý jen z historických dokladů z Podkrkonoší. Zde rostl na stinných vápencových balvanech ve starých zarůstajících lomech mezi Janskými Lázněmi a Vrchlabím (Kuťák 1952, Vězda 1967). V současnosti zde již nebyl ověřen. Tři nejstarší údaje zmíněné v katalogu lišejníků z 19. století (Vězda & Liška 1999) jsou sporné a vztahují se zřejmě ke stejnému, blíže nespecifikovanému dokladu Josefiny Káblíkové z Krkonoš. Dle popisu charakteru stélky (Mann 1825) se s nejvyšší pravděpodobností jedná o jiný druh lišejníku.
Svými černými apotécii s centrálním sterilním pupkovitým útvarem (umbo) a výrazně děleným vroubkovaným okrajem může tato šálečka připomínat některé zástupce rodů Acarospora a Polysporina. Ty však neobsahují trentepohlioidního řasového partnera ve stélce, podle kterého se druh Sagiolechia protuberans v čerstvém stavu snadno odliší. Jeho stélka je totiž nápadně oranžově, růžově až červenavě zbarvená. V herbáři tuto barvu však ztrácí. Spolehlivě je tento druh poznatelný mikroskopicky díky výrazně halonátním čtyřbuněčným askosporám (Vězda 1967).
Literatura: Mann W. (1825): Lichenum in Bohemia observatorum dispositio succinctaque descriptio. – Pragae: Typis Sommerianis. Kuťák V. (1952): Lišejníky v Krkonoších. – Časopis Národního musea 121: 106–116. Vězda A. (1967): Flechtensystematische Studien VI. Die Gattung Sagiolechia Massal. – Folia Geobotanica et Phytotaxonomica Bohemoslavica 2: 383–396.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Sagiolechiaceae → Sagiolechia
Počet záznamů: 0, z toho ověřených 0. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.