Poměrně snadno poznatelný zástupce rodu, který se vyznačuje přítomností kyseliny stiktové (Pd+ oranžově) a tzv. peltátními (štítovitými) fylokládii s tmavě olivovou barvou v jejich středu a světlým okrajem. Patří k nejhojnějším a nejrozšířenějším zástupcům rodu, uváděným téměř ze všech kontinentů. Roste na různých typech silikátových a vulkanických skal, primárně na osluněných stanovištích. Vzácněji se objevuje i na půdě a humusu. Dokáže osídlovat i velmi extrémní biotopy, např. relativně čerstvá lávová pole, která jsou zatím bez rostlinné vegetace. Potkáme ho v horských a vyloženě xerotermních společenstvech. Na našem území se vyskytuje roztroušeně ve středních až vysokých polohách, a to zvláště na sutích. Řada nálezů pochází také z antropogenních stanovišť, např. z hald a výsypek vzniklých po těžbě kovů.

Evropské populace S. vesuvianum představují více druhů; S. vesuvianum s. str. je především mediteránním sexuálním druhem, častým např. na vulkanických substrátech. Naproti tomu u středoevropských populací se často vytvářejí kulovité sorály, apotecia jsou vzácná a pseudopodetia jsou jednoduchá nebo řídce větvená, obvykle v horní polovině. Tento taxon je boreálně-montánní až arkto-alpinský a vyskytuje se obvykle na kyselých silikátových kamenech a skalách (Vančurová et al. 2021). Taxonomicky odpovídá var. nodulosum (Wallr.) Lamb, popsané též jako S. denudatum Flörke (Lamb 1977).

Literatura: Vančurová L., Malíček J., Steinová J. & Škaloud P. (2021): Choosing the right life partner: Ecological drivers of lichen symbiosis. – Frontiers in Microbiology 12: 769304 [18 p.]. Lamb I. M. (1977): A conspectus of the lichen genus Stereocaulon (Schreb.) Hoffm. – Journal of the Hattori Botanical Laboratory 43: 191–355.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Stereocaulaceae → Stereocaulon