Vždy sterilní epifytický lišejník tvořící výrazně světlé, šedavě bílé, rozptýlené areolky až okrouhlé šupinky, které mohou na okraji nepatrně odstávat. Některé z nich tvoří zelenkavé až žlutavé soredie, které vznikají v okrajových rtovitých sorálech. Sorály mohou být také okrouhlé, téměř kulovité a nápadně velké; v těchto případech často není patrná původní stélka.

Toensbergia leucococca obývá zejména vlhké horské lesy boreálního charakteru, kde obvykle porůstá hladkou borku listnáčů s kyselou borkou (zejména jeřáby a buk), vzácněji i jehličnanů (jeden historický doklad A. Hilitzera), v zahraničí i dřevo (Tønsberg 1992). Charakteristická je přítomnost alektorialové kyseliny, která po čase v herbářích způsobuje výrazně růžové zabarvení šupinek a zejména sorálů. Díky tomuto znaku byl lišejník objevený jako přimíšený k jiným druhům v několika starších herbářových dokladech z první poloviny dvacátého století (Palice 1999).

Strupka bělozrnná může být snadno přehlédnutelná kvůli tomu, že často roste v mozaikách mezi jinými druhy mikrolišejníků nebo připomíná jejich iniciální stádia. Jedná se o vzácnější druh, který je u nás svým výskytem omezen na vlhké horské lesy. Dosud známé lokality byly vždy zaznamenány výše než 1000 m n. m a pocházejí výhradně ze Šumavy.

Literatura: Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336. Tønsberg T. (1992): The sorediate and isidiate, corticolous, crustose lichens in Norway. – Sommerfeltia 14: 1–331.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Sporastatiaceae → Toensbergia