Široce rozšířený epifytický lišejník s obvykle tmavými apotecii obsahujícími zelené a hnědé pigmenty a úzce válcovité spory. Některým populacím však mohou pigmenty chybět, takže mají hnědé až zcela bledé plodnice (tzv. albinomorfy). Tyto typy jsou pak potenciálně zaměnitelné i za jiné druhy hůlkovek, např. druh Bacidina phacodes. Granulózní šedozelená stélka připomíná blíže nepříbuzný druh B. rubella, od něhož se ve sterilním stavu prakticky nedá poznat.

Toniniopsis separabilis je především lesním druhem na úživnější borce různých listnáčů v listnatých a smíšených porostech zejména středních a vyšších poloh. V jiných částech areálu může být hojný i na jehličnanech. Optimální podmínky nachází v pralesovitých bukových porostech, ale je možné ho najít i v některých hospodářsky využívaných lesích s vyšší přítomností listnáčů (např. na borce stromů napadených houbami). Ve vlhčích horských oblastech republiky, kde se tato hůlkovka vyskytuje častěji (např. Šumava), ho lze najít rovněž na starých solitérních stromech mimo les. Lišejník je pravděpodobně citlivý jak k acidifikaci, tak i k nadměrné eutrofizaci, tudíž je v některých oblastech ČR (např. severní Čechy) velmi vzácný. Jedná se o potenciálně vhodný bioindikátor zachovalých lesních porostů a biologicky hodnotnějších typů hospodářského lesa.

Nedávno byl z několika evropských zemí popsán podobný lišejník T. dissimilis. Liší se hladkou až poměrně tlustou, uzlinatou, bradavičnatou nebo téměř šupinovitou stélkou a tmavě hnědým hypoteciem, které směrem dolů přechází do zbarvení excipula (Gerasimova et al. 2021). Tento nový druh se velmi pravděpodobně vyskytuje i v České republice.

Literatura: Gerasimova J., Urbanavichene I., Urbanavichus G. & Beck A. (2021): Morphological and phylogenetic analyses of Toniniopsis subincompta s. lat. (Ramalinaceae, Lecanorales) in Eurasia. ‒ Lichenologist 53: 171‒183.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Toniniopsis