Druh je součástí taxonomicky obtížné skupiny druhů dříve nazývané jako U. fragilescens agg. (Clerc 1987), nověji v užším pojetí jako U. cornuta agg. (Gerlach et al. 2020). Jedná se o drobnější zástupce provazovek s keříčkovitými až polopřevislými stélkami, často s postupně se rozšiřujícími (fusiformními) až nafouklými bočními větvemi, které jsou zaškrcené v místě připojení.

Zástupci této skupiny vykazují v Evropě výrazně oceánické rozšíření (Clerc 1987, Gerlach et al. 2020). Lišejník je znám především jako epifyt, i když samotný typový materiál U. cornuta s. str. pochází z pískovcových skal z oblasti středoněmeckého pohoří Harz. Výskyt druhu na našem území zůstává nadále sporný, protože dokladový herbářový materiál u nás nebyl nalezen (Černohorský et al. 1956), ač minimálně historický výskyt nelze zcela vyloučit.

Většina historických údajů publikovaná pod tímto jménem je v katalogu lišejníků ČR (Vězda & Liška 1999) vedena v synonymice taxonu U. diplotypus (= U. dasopoga). Stalo se tak na základě monografie středoevropských provazovek (Keissler 1960), kam byly přiřazeny saxikolní exempláře ze severočeských pískovců (Keissler 1960), původně pojmenované jako Usnea cornuta a později nově popsané jako U. saxicola (Anders 1928).

Ve střední Evropě byl ze skupiny U. cornuta agg. zaznamenán pouze nedávno popsaný taxon Usnea arianae. Jeho typový materiál pochází ze Švýcarska a je od U. cornuta s. str. odlišitelný např. chemicky častou přítomností lobarové kyseliny či neznámých mastných substancí, které u U. cornuta s. str. nejsou známy (Gerlach et al. 2020).

Literatura: Anders J. (1928): Die Strauch- und Laubflechten Mitteleuropas. Anleitung zum Bestimmen der in Mitteleuropa vorkommenden Strauch- und Laubflechten. – G. Fischer, Jena. Černohorský Z., Nádvorník J. & Servít M. (1956): Klíč k určování lišejníků ČSR. I. díl. – Nakladatelství ČSAV, Praha. Clerc P. (1987): Systematics of the Usnea fragilescens aggregate and its distribution in Scandinavia. – Nordic Journal of Botany 7: 479–495. Gerlach A., da Silveira R. M. B., Rojas C. & Clerc P. (2020): Naming and describing the diversity in the Usnea cornuta aggregate (lichenized Ascomycota, Parmeliaceae) focusing on Brazilian specimens. – Plant and Fungal Systematics 65: 272–302. Keissler K. (1960): Usneaceae. – In: Rabenhorst's Krypt.-Fl., Teil 4: 1–755, Leipzig.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Usnea