Převislý, většinou sterilní, sorediozní až izidiozní druh, charakteristický černou bází, poměrně tlustou kůrou a tenkou hustou dření. Obsahovou látkou ve dřeni je kyselina salazinová (K+ červeně), někdy s doprovodnou kyselinou protocetrarovou. Druh je morfologicky dosti variabilní a v minulosti bylo rozlišováno více taxonů v současnosti s ním synonymizovaných. Například keříčkovité, málo převislé formy bývají někdy nazývané jako U. diplotypus, ke kterému byl přiřazen i taxon popsaný ze severočeských pískovců – U. saxicola (Anders 1928, Keissler 1960). Provazovka tlustovousá bývá zaměňována za podobný druh U. barbata, ale liší se morfologicky i molekulárně (Clerc & Naciri 2021).

Jedná se o široce rozšířený epifytický druh v celé Evropě. Hojný je především v horských lesích, vzácně může růst také na silikátových skalách. U nás jde o jednu z nejhojnějších provazovek. Častá je v horách na větvích a kmenech smrků, jedlí, buků, olší a bříz, v nižších polohách např. v mladých modřínových výsadbách a v korunách starých dubů.

Recentně byla ze Skandinávie popsána podobná U. cylindrica, lišící se vláknitým typem větvení s tenkými souběžnými sekundárními větvemi bez dominantních hlavních větví (Clerc 2011). Její výskyt je teoreticky možné očekávat i u nás, nejspíše v horských oblastech.

Literatura: Anders J. (1928): Die Strauch- und Laubflechten Mitteleuropas. Anleitung zum Bestimmen der in Mitteleuropa vorkommenden Strauch- und Laubflechten. – G. Fischer, Jena. Clerc P. (2011): Usnea. – In: Thell A. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora. Volume 4: Parmeliaceae. Uppsala: Nordic Lichen Society, Uppsala University, pp. 107–127 & 141. Clerc P. & Naciri Y. (2021): Usnea dasopoga (Ach.) Nyl. and U. barbata (L.) F. H. Wigg. (Ascomycetes, Parmeliaceae) are two different species: A plea for reliable identifications in molecular studies. – Lichenologist 53: 221–230. Keissler K. (1960): Usneaceae. – In: Rabenhorst's Krypt.-Fl., Teil 4: 1–755, Leipzig.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Usnea